• Zámek Milotice

    15 km

    Státní zámek Milotice, nazývaný perla jihovýchodní Moravy, je unikátně zachovaným komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Zámecká instalace nabízí pohled do životního stylu a zvyklostí posledních majitelů rodu Seilern-Aspang.

    Posledními soukromými držiteli milotického zámku byl rod Seilernů, jemuž byl majetek konfiskován na základě Benešových dekretů. Veřejnosti byl zámek zpřístupněn již roku 1948. Přibližně od poloviny 60. let 20. století probíhaly úpravy interiérů zámku; v roce 1974 byla nová instalace hotova a návštěvníkům byla nabídnuta stylizovaná prohlídková trasa, akcentující barokní epochu, která byla ze společenského hlediska pro Milotice nejvýznamnější.

    V roce 2005 prošly interiéry milotického zámku změnami, které si kladly za úkol uvést reprezentační prostory zámku do podoby, jakou měly v první polovině 20. století, kdy byl zámek obýván rodem Seilern-Aspang. Prohlídka interiérů je tak zároveň nahlédnutím do všedních dnů na milotickém zámku za jeho posledních soukromých majitelů.

    Je nutno říci, že rodina Seilernů neoplývala velkými majetky, rozsah velkostatku byl snížen pozemkovou reformou a její poslední majitel, JUDr. Ladislav Seilern (1886–1976), prosazoval úplnou soběstačnost hospodářství. Nakupovaly se pouze ty věci, které nebylo možné vyrobit vlastními silami. Rodina nedávala svůj původ na odiv, ale přijímala z něho vyplývající závazky.

    Zahrada se rozprostírá v Moravském Slovácku v nadmořské výšce 184 m.n.m. na rozloze 4,5 ha, přilehlá bažantnice přibližně na 15 ha. Její umístění na rovině umožňuje vyznění její barokní osy a napojení zahrady do krajiny.

    První zmínky o zahradě jsou z roku 1611. Jednalo se o zahradu formální (pravidelnou). Zahrada byla nevelkého rozsahu pěstovaly se v ní hlavně léčivé rostliny, zelenina a byliny vhodné pro kuchyni. Nacházela se po pravé straně zámku. Již v roce 1637 je doloženo rozdělení zahrady na ozdobnou, kuchyňskou a ovocnou.

    Od roku 1722 přebudování milotického zámku do podoby reprezentativního sídla doprovázely také plány na úpravu jeho bezprostředního okolí. Projekt okrasné zahrady ve francouzském stylu vypracoval zahradní architekt Antonín Zinner. Plocha parteru byla v baroku řešena bohatěji, než je možno vidět v současné době. Plocha přilehlé bažantnice byla pravidelně rozčleněna sedmi hvězdicovitě se sbíhajícími cestami, které umožňovaly přehledný odstřel chovaných bažantů. Indikační skica z roku 1824 ukazuje na náročnější členění pozemku zahrady, které se vztahuje i na přilehlé zámecké zahradnictví. V první čtvrtině 19. století vypracoval Maxmilián Erras návrh na přetvoření francouzské zahrady na romantický anglický park, který ovšem nebyl realizován. V zadní časti zahrady došlo ke zjednodušení úpravy v parkovém stylu. V přilehlé bažantnici byly zbudovány romantické stavby (altánek z roku 1766, umělá zřícenina atd.).

    Zásahy do zahrady v první polovině 20. století nebyly takového druhu, aby znemožnily rekonstrukci zahrady podle návrhu ing. Dušana Riedla z roku 1965, která byla realizována v letech 1968–1972 za vedení ing. Zdeňka Horsáka.

    Prohlídkové okruhy: 1. Reprezentační sály, 2. Kostýmové prohlídky

    Adresa: Státní zámek Milotice, Zámecká 1, 696 05 Milotice

  • Zámek Lednice

    26 km

    Leží v nivě řeky Dyje a na vysoké terase zasahující i do nivy potoka Včelínku. Hodnota tohoto umělého krajinného celku byla vyjádřena vyhlášením do seznamu UNESCO.
    První zmínky o Lednici máme k roku 1222, kdy ji držel mocný rod Sirotků. O městečko měli velmi velký zájem Lichtenštejnové, kteří ho získali již v roce 1322 a od tohoto roku náleželo k panství mikulovskému.
    Po ztrátě Mikulova v roce 1560 bylo panství koupeno v roce 1578 Hartmanem II. z Lichtenštejna a v rukou rodu zůstalo další staletí až do roku 1945.
    Lichtenštejnové panství zahrnuli do svého ohromného komplexu, který se rozkládal na jihu Moravy a v Dolních Rakousích. Panství Lednice bylo přímo spojeno s panstvím Valtice.
    Když pak v roce 1638 Karel Eusebius z Lichtenšejna koupil ještě i panství břeclavské, vlastnili Lichtenštejnové podél obou stran moravsko-rakouské hranice ohromný komplex. Lednice byla
    jedním z městeček, jejichž význam díky stavitelské a hospodářské činnosti majitelů panství výrazně přesáhl i hranice lichtenštejnského dominia. V Lednici stál již od středověku hrad a později v několika
    stavebních etapách přestavěný zámek, který sloužil potřebám rodu hlavně jako lední sídlo. Do dnešní doby můžeme spatřit na lednickém kostele, který je součástí zámeckého areálu, staré náhrobní desky připomínající na život Lichtenštejnů v 16. století.
    V letech 1850–1869 se Lednice stala součástí soudního okresu Břeclav a od té doby až do roku 1949 spadala pod Mikulov. V polovině 19. století zde ještě žilo převážně české obyvatelstvo, avšak díky majitelům panství, kteří sem usazovali celou řadu úředníků svých statků, došlo k poněmčení městečka. Po vzniku Československa v roce 1918 se místní německé obyvatelstvo nechtělo smířit s připojením k nově vzniklé republice a přihlásilo se k tzv. německému Rakousku. A tak byla obec obsazena československými jednotkami až v prosinci 1918.

    Již v 16. století, patrně Hartmann II. z Liechtensteina, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17. století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes. Autorem sochařské výzdoby atik a štítů je Giovanni Giuliani. Ideovým autorem stavby byl kníže Karel Eusebius.
    Po polovině 18. stol. byl zámek opět upravován stavebně a roku 1815 byly odstraněny jeho přední trakty, které byly součástí barokního zámku.
    Dnešní vzhled pochází tedy z let 1846–1858, kdy kníže Alois II. z Lichtenštejna usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná a nechal Lednici přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Pro pořádání velkolepých setkání evropské šlechty sloužily reprezentační sály v přízemí,
    které jsou vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mobiliářem. V prvním patře zámku jsou situovány soukromé pokoje Lichtenštejnů, ve druhém pak pokoje dětí a jejich guvernantek.

    Prohlidkové okruhy: 1. Reprezentační sály, 2. Soukromé apartmány, 3. Dětské pokoje a Muzeum loutek, 4. Grotta, 5. Skleník, 6. Minaret, 7. Průvodce parkem.