Leží v nivě řeky Dyje a na vysoké terase zasahující i do nivy potoka Včelínku. Hodnota tohoto umělého krajinného celku byla vyjádřena vyhlášením do seznamu UNESCO.
První zmínky o Lednici máme k roku 1222, kdy ji držel mocný rod Sirotků. O městečko měli velmi velký zájem Lichtenštejnové, kteří ho získali již v roce 1322 a od tohoto roku náleželo k panství mikulovskému.
Po ztrátě Mikulova v roce 1560 bylo panství koupeno v roce 1578 Hartmanem II. z Lichtenštejna a v rukou rodu zůstalo další staletí až do roku 1945.
Lichtenštejnové panství zahrnuli do svého ohromného komplexu, který se rozkládal na jihu Moravy a v Dolních Rakousích. Panství Lednice bylo přímo spojeno s panstvím Valtice.
Když pak v roce 1638 Karel Eusebius z Lichtenšejna koupil ještě i panství břeclavské, vlastnili Lichtenštejnové podél obou stran moravsko-rakouské hranice ohromný komplex. Lednice byla
jedním z městeček, jejichž význam díky stavitelské a hospodářské činnosti majitelů panství výrazně přesáhl i hranice lichtenštejnského dominia. V Lednici stál již od středověku hrad a později v několika
stavebních etapách přestavěný zámek, který sloužil potřebám rodu hlavně jako lední sídlo. Do dnešní doby můžeme spatřit na lednickém kostele, který je součástí zámeckého areálu, staré náhrobní desky připomínající na život Lichtenštejnů v 16. století.
V letech 1850–1869 se Lednice stala součástí soudního okresu Břeclav a od té doby až do roku 1949 spadala pod Mikulov. V polovině 19. století zde ještě žilo převážně české obyvatelstvo, avšak díky majitelům panství, kteří sem usazovali celou řadu úředníků svých statků, došlo k poněmčení městečka. Po vzniku Československa v roce 1918 se místní německé obyvatelstvo nechtělo smířit s připojením k nově vzniklé republice a přihlásilo se k tzv. německému Rakousku. A tak byla obec obsazena československými jednotkami až v prosinci 1918.
Již v 16. století, patrně Hartmann II. z Liechtensteina, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17. století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes. Autorem sochařské výzdoby atik a štítů je Giovanni Giuliani. Ideovým autorem stavby byl kníže Karel Eusebius.
Po polovině 18. stol. byl zámek opět upravován stavebně a roku 1815 byly odstraněny jeho přední trakty, které byly součástí barokního zámku.
Dnešní vzhled pochází tedy z let 1846–1858, kdy kníže Alois II. z Lichtenštejna usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná a nechal Lednici přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Pro pořádání velkolepých setkání evropské šlechty sloužily reprezentační sály v přízemí,
které jsou vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mobiliářem. V prvním patře zámku jsou situovány soukromé pokoje Lichtenštejnů, ve druhém pak pokoje dětí a jejich guvernantek.
Prohlidkové okruhy: 1. Reprezentační sály, 2. Soukromé apartmány, 3. Dětské pokoje a Muzeum loutek, 4. Grotta, 5. Skleník, 6. Minaret, 7. Průvodce parkem.